Ostrov Seredysh (Seriodyš, Серёдыш), nebo také Bachilevký ostrov, se nachází v korytě řeky Volhy, v Saratovské přehradní nádrži. Vznikl spojením dvou, dříve oddělených ostrovů, Šalyga a Seriodyš. Je součástí Žigulevské přírodní rezervace.

Jeho délka činí 5 km a maximální šířka 1 km. Ostrov vznikl v 19. stolení z nánosů písku a jílu.

Výprava na ostrov začala na břehu Volhy. Člun nás nabral na pláži u Bachilové poliany.

Naházeli jsme vybavení do člunu...

... a vyrazili jsme.

Přijeli jsme k ostrovu a hledali jsme místo na táboření. Tohle u průlivu do vnitřního jezera se nám docela zamlouvalo.

Pobřeží tady bylo čisté, jen několk chomáčků vrbového chmíří poletovalo po břehu.

Vody byla průzračná, v písku bylo vidět mnoho rybek i těchto malých plůdků.

Počasí bylo nádherné, výhled na Žigulevské hory byl uchvacující.

Po té co jsme složili kajak a postavili stan, a samozřejmě po malém obědě, jsme se vypravili na vnitřní jezero.

malé video

Já vzadu pádloval a Olga udávala směr.

Jezero je dlouhé a úzké. Když jsme byli asi uprostřed, začala se ze dvou stran přibližovat bouřka, vlastně dvě bouřky.

Vrátili jsme se tedy do tábořiště a vypravili jsme se pěšky po břehu

Ostrov je opravdu složen z písku

Ve kterém se nacházejí kousky ztvrdlého jílu, někdy zajmavých tvarů.

Na břehu je vidět, jak kolísá hladina vody v přehradě.

Mimo ovádů a komárů byl na ostrově i zajímavější hmyz, jako například tento motýl.

Místní druh pryžce.

Někdy hladina vystoupá opravdu vysoko.

V písku jsem potkal cvrčka invalidu. Chyběla mu zadní nožka, ale pohyboval se svižně a dokoncei šplhal. Jak to měl s muzicírováním, ke kterému nožku potřebuje, jsem nezjistil.

Slunce se sklánělo k západu a na tábořiště nám pomalu padal stín.

Večer začala hladina klesat.

S beruškou jsem si připadal jako u nás doma.

Někdy na břehu byly škeble skoro jako u moře.

A voda dál ustupovala.

Kvete divoká cibule.

Ústí průlivu do Volhy.

Místní masožravka.

Večer jsme nasedli do kajaku, přepluli zátoku a přistáli na písečné kose.

Jako důkaz o plavbě přikládám foto druhé poloviny posádky.

Z jedné strany kosy jsou malé zátočiny, které připomínají vany na koupání.

Druhý den jsem si dal budíka na půl čtvrtou, abych nepropás východ slunce.

V povětří kroužilo několk racků.

Rybáři vypadali, že na řece ztrávili celou noc.

Slunce už se pomalu blíží k východu.

A už leze nad obzor...

...a už je celá venku. Začal nový den.

Olga chvíli přihlíží a pak zase zalezla do stanu spát. Je přece jenom trochu chladno.

Naše malá spižírna. To jsme přivezli, nejsme v tropech.

Nejnižší úroveň hladiny byla poránu, pak začala voda zase stoupat.

Po snídani jsme skočili do kajaku a dopluli na přední část ostrova. Proti proudu, vysoký písečný nános, nádherná pláž, kterou ale objevili i jiní.

Na břehu sedělo plno racků, ale přiblížit se k nim nedalo.

Po návratu do tábora jsme nechali kajak oschnout, abychom ho mohli zase složit.

Okolo ostrova proplouvají i takovéhle výletní lodě.

A kajak je už bez kostry.

Tady se už čeká, až nás naloží na člun.

A zde je mapa pro lepčí orientaci.