Když už jsme byli tak blízko Tatrám, nemohli jsme si nechat ujít příležitost se na ně podívat.

Vystoupili jsme z auta a hned jsme byli uchváceni

Fronta u pokladny nás trochu zaskočila. Nakonec jsme zjistili, že jsou 4 okýnka. Zklamáním bylo, že už nebyly lístky na lanovku na Lomnický štít.

Fronta na lanovku už byla jen půlhodinová. Možná i proto, že některé čtyřmístné kabinky obsazovali jeden nebo dva lidi.

Nahoře už nebylo takové vedro jako dole. Kačka hned začala svačit.

Pak jsme pokračovali sedačkovou lanovkou na Lomnické sedlo, tam lístky ještě byly.

Krajina v této nadmořské výšce byla zajímavá, neokoukaná.

Janina jela za námi sama.

Vyskakování ale měla zvládnuté perfektně, to jsme zachytili i na videu.

Skalnaté pleso bylo v těch vedrech nějaké vyschlé. Okolní lesy ještě nesly stopy po vichřici před několika lety.

Tohle je můj výškový rekord, když nepočítám letadlo. Pak jsem šel ale ještě o kousek dál a tak jsem si 20 metrů přidal.

Moc bohatá květena v okolí nebyla. Komu by se taky líbila na kamenitých stráních.

Vrcholky byly opravdu pusté, samý kámen a skála.

Všude kolem byly postaveny pyramidky

Lanovka na Lomnický štít, na kterou jsme se nedostali. Pobrala jen 15 lidí a byla to jen jedna kabinka, která jela nahoru a pak dolu, takže zvládla 50 lidí za hodinu.

Skalnaté pleso zblízka.

A trošku videa pro přiblížení atmosféry.

Zde na Rajčeti můžete vidět celou fotogalerii