Cesta po církevních památkách

Další pěkný den, tak proč ho nevyužít k průzkumu okolí. Návíc když je k dispozici průvodce, znalý okolí.
Chrám

Na tento den byla naplánována cesta po místních klášterech a chrámech, které stojí za povšimnutí. Nakoupili jsme na trhu trochu ovoce na oběd a svačinu a vyrazili.
Tržnice
Prvním zážitkem bylo projet město. Togliatti má 750 tisíc obyvatel a je rozděleno na 3 velké městské části (plus pár vesnic). Musel jsem projet samozřejmě všechny 3, ale v neděli dopoledne to zas nebyl takový adrenalin. Pře přejetí hráze Kujbyševské přehradní nádrže, projetí Žigulevska jsme vyjeli na takzvané Žigulevské plato.
Žigulevské plato
Samarský oblouk přirovnávají k tvarohovému koláči. Kolem řeky jsou hory, jako těsto, a vnitřek je rovný, jako tvarohový náplň.
Jedno místo jsme nemohli minout. Byl to dub splněných přání. Neodolal jsem a musel jsem mu své přání sdělit. Nejsem poverčivý, ale člověk nikdy neví.
Dub splněných přání
Po delší cestě jsme přijeli k zajímavým ostatkům kostela Jana Křtitele v Osinovce. Kostel hlídala koza a jak jsem zjistil uvnitř, často ho hlídali i krávy. Nebo tam chodili přespávat. Místo mělo zajímavou atmosféru a vnitřek kostela za poledního slunce měl pěknou kresbu.
Osinovka
Po té jsme zamířili do obce Vinnovka. Před klášterem jsem nemohl přehlédnout nádherný domek, ukázku lidové architektury.
Lidová architektura
A pak už jsme šli do mužského kláštera. Jeden z bratrů nám dělal průvodce. Zajímavé bylo, že ženy do kláštera mají povolen vstup jen v sukni či šatech a se šátkem na hlavě. Proto mají u vchodu půjčovnu sukní a šátků.
Klášter je postaven okolo chrámu Kazaňské ikony Boží matky. Nejstarší kostel postavila sestra bratrů Orlových, kterým do revoluce toto území patřilo.
Chrám
Za socializmu bylo v kostele zemědělské družstvo, takže z původní výzdoby nezbylo nic. Nyní je kostel nové opraven a vypasá opravdu nádherně.
Kostel - vnitřek
V nově postaveném klášteře vzniklo několik nových kaplí. Na nich je poznat, že to jsou nově postavené objekty.
Kaple
Největší zážitek
jsem měl ale ze zvonice. Na ní bylo 12 zvonů z roky 2008. Srdce všech zvonů byla přivázána k jednomu místu a obsluha na ně hrála. Žádná automatická zvonkohra, vše pěkně ručně.
Zvonice
Pohled ze zvonice byl úchvatný. K jihu byla vidět Volha. Na tuto stranu se rozlévá mezi stovky ostrovů a její skutečná šířka je několik kilometrů.
Volha
Na páteční cestě už jsme se zastavili jen v Jermakovu. U volhy leží kaple genеrála Alekseje Nikolajeviče Ljupova. Je to opravdu historický objekt, ale o to je zajímavější.
Kaple
A pak už jsen cesta nazpět do hotelu. V neděli navečer jet přez Kujbyševskou přehradu je opravdu zážitek. Tisíce aut jedou z víkendu a přehrada je vždycky zacpaná. A za přehradou se musí odbočit nalevo, přes dálnici. Ale zvládl jsem to.
Všechyn fotografie můžete vidět zde na Rajčeti.